Theatrum Mundi "Nová sezóna"

Představujeme Vám výběr toho nejlepšího ze světových divadelních pódií. Představení v HD kvalitě na velkém filmovém plátně po celý rok. Program je sestavený ze záznamů atraktivních titulů různých žánrů a můžete se těšit na operu, operetu či balet. Zavedeme Vás do předních světových divadel, jako je např. Teatro Real Madrid, Opera National de Paris, Semperoper Dresden, Teatro La Fenice Venezia, Gran Teatre del Liceu Barcelona a dalších věhlasných divadelních scén. V sezóně 2018/19 se můžete těšit na 11 titulů, z toho dva přímé přenosy: 18.12. Italka v Alžíru, 10.4. La Gioconda, jejichž záznamy budou k dispozici do 14 dnů. Všechna ostatní nabízená představení Vám nabízíme na DCP po celý zbytek sezóny od data premiéry s titulky v obraze. 

Možno také vybírat z titulů předchozích sezón: zde

Večerní programy a distribuční listy naleznete zde u jednotlivých titulů a dále také na našem ftp, kde jsou také plakáty a fotografie a další materály.

ftp://apkcs.hostujeme.cz/
uživ.jméno: apkcsdown

Více info

G. Verdi: Aida (G. Verdi: Aida)

Krvavé střetnutí mezi Etiopiany a Egypťany je provázeno láskou Radamése, kapitána egyptské gardy, k Aidě, etiopské otrokyni. Jejich láska je silnější než nenávist mezi oběma národy, silnější než je jejich společenská odlišnost. Tato láska byla pevná jako skála, jako ta která nakonec bránila jejímu naplnění. Tragický milostný příběh na pozadí velkolepého výpravného dramatu Verdi napsal na objednávku egyptské vlády pro nové operní divadlo v Kahiře, které bylo slavnostně otevřeno u příležitosti oslav zahájení provozu Suezského průplavu. Námět mu od Marietteho zprostředkoval libretista opery Don Carlos, Camille du Locle. Až během tvorby byl jako definitivní libretista určen Ghislanzoni. Opera byla uvedena nakonec až o dva roky a úspěch to byl neskutečný. V rámci Bicentenniálnách oslav, Teatro Real vzdává hold své minulosti tím, že se vrátí k části scénografie z roku 1998 a opráší tak produkci dávno uloženou v archívu. Aida se vrací do Teatro Real. Zobrazit více

Více info

F. Lehár: Veselá vdova (F. Lehár: Die Lustige Witwe)

Veselá vdova (Die Lustige Witwe) měla svou premiéru ve vídeňském Divadle na Vídeňce (Theater an der Wien) v roce 1905. Impozantní vstup Franze Lehára do světa operet s tímto dílem zprvu neprovázelo popremiérové nadšení. Avšak v několika následujících dnech snaha tvůrců a pilné nasazení herců přineslo své ovoce a operetní žánr chytil druhou mízu. Právem nazývána "Královna operet" je jistě nejslavnější a nejúspěšnější dílem svého druhu, jaké kdy bylo napsáno. Často uváděná zkrácená verze z produkce Staatsoper Dresden nyní obsahuje mnoho hudebních čísel, které bývají obvykle vynechány. Veselá vdova slavného operního režiséra Jérôme Savaryho vzdává svou jemností a pestrostí hold zlatému věku Hollywoodu. Zobrazit více

Více info

P. I. Čajkovskij: Louskáček (P. I. Čajkovskij: The Nutcracker)

Čajkovského Louskáček je jedním z nejoblíbenějších děl baletního repertoáru, nápaditá hudba, nádherně zdobené vánoční místnosti, tančící sněhové vločky a květinový valčík. Dílo je založeno na novele E.T.A. Hoffmanna, jednoho z nejslavnějších spisovatelů německého romantizmu. Zatímco Hoffmannův mistrovský pohádkový příběh vzletně skáče sem a tam, ze snu do reality, ve své baletní adaptaci, podle libreta Alexandra Dumase a Mariuse Petipy, ztrácí hodně ze své temné romantické fantazie. Christian Spuck se pokouší distancovat od Dumas-Petipovy verze i v choreografii a staví literární původ do srdce svého baletu, s důrazem na fantazijní povahu originálu. Spuckova choreografie si hraje s bohatstvím postav v E.T.A. Hoffmanna, s absurditou a převratným humorem, která je obklopuje, zatímco zároveň hledí dolů do temné propasti romantizmu. Zobrazit více

Více info

W. A Mozart: Don Giovanni (W. A Mozart: Don Giovanni)

Don Giovanni je operou o dvou aktech s hudbou Wolfganga Amadea Mozarta a italským libretem Lorenza Da Ponte. Je založen na legendách o Donu Juanovi, smyšleném prostopášníkovi a svůdci. Světovou premiéru měla v Nosticově (dnes Stavovském) divadle v Praze 29. října 1787 za účasti skladatele. Mozartova a da Ponteho opera prolíná grotesku s tragédií, „vysoké“ s „nízkým“ a vyvolává filozofické úvahy stejně samozřejmě, jako poskytuje zábavu plnou vzrušení i humoru. Mozartův Don Giovanni se řadí mezi opery buffa, které charakterizuje zasazení děje do všedního života, použití místních dialektů a jednoduché vedení hlasů. Ačkoli někdy Mozart je klasifikován jako komický, spojuje komedii, melodrama a nadpřirozené prvky. Don Giovanni je na desátém místě v žebříčku nejpopulárnějších oper, po celém světě. Téma se stalo bezednou studnou inspirace také pro spisovatele a filozofy. Zobrazit více

Více info

G. Rossini: Italka v Alžíru (G. Rossini: L'Italiana in Algeri)

Půvabná hříčka z exotického prostředí líčí marné úsilí beje Mustafy, který by si rád zpříjemnil harém novým přírůstkem, nakonec se však vrátí ke své Elvíře. Energická Isabella, napomáhající svému snoubenci uniknout ze zajetí – osvobození zajatých Italů – stesk po vlasti – to jsou romantické motivy opery. Rossini měl jenom 21 let, když se touto dvouaktovou fraškou proslavil. To upevnilo jeho osobitý styl a jeho postavení dědice opery buffy. Velké árie a oslňující kostýmy, jaké jsou na konci prvního dějství, jsou jen gumánskou ochutnávkou ve veselém Rossiniho menu. Uplynulo 36 let od doby, kdy byla Italka v Alžíru naposledy viděna v Gran Teatre del Liceu. Riccardo Frizza se vrací do orchestru s celou řadou odborníků na tento operní styl. Barvitost divadelní výpravy režiséra Vittoria Borrelliho velmi korespondují imaginativnímu duchu Rossiniho šumivé hudby. Zobrazit více

Více info

G. Rossini: Norma (G. Rossini: Norma)

Belliniho nejznámější dílo Norma získala proslulost díky mimořádně vysoké kvalitě své hudby, vzkvétajícímu bel cantu, pěveckému mistrovství propojující svrchovanou techniku s emotivním přednesem a nejpřitažlivějším, ale zároveň i nejtěžším melodiím. Zatímco slavná Casta diva, úvodní árie Normy, se sama o sobě stala symbolem italské opery, tak také mnoho cavatin a kabalett vyžadovalo velký vokální rozsah, i mrštnost a hbitost postav. Hlavní zápletka se točí kolem tajného manželství galské kněžky Normy s římským prokonzulem Pollionem. Tato nová produkce Opery Royal de Wallonie-Liège bude jednou z nejdůležitějších událostí sezóny. Zobrazit více

Více info

R. Strauss: Ariadna na Naxu (R. Strauss: Ariadne auf Naxos)

První operní premiéra Vídeňské filharmonie na festivalu v Salzburgu v roce 2012, pod vedením Davida Hardinga, představovala známou práci v neznámé podobě: Straussova Ariadna na Naxu měla světovou premiéru v původní verzi před sto lety. Salcburský festival oslavil toto výročí jako poctu třem jejím tvůrcům, protože Strauss a Hofmannsthal tuto operu věnovali Maxovi Reinhardtovi. Ariadna na Naxu byla třetí spoluprací Richarda Strausse a Huga von Hofmannsthala, psaná přímo po velkém úspěchu opery Růžový kavalír. Původně byla plánována jako komedie s malým komorním orchestrem. Projekt se ale rozšířil do velkého díla, které kombinovalo operu, drama a balet. Salcburský festival splnil sen Svenu-Ericu Bechtolfovi režírovat tuto nekonvenční produkci a umožnil mu operu přizpůsobit nejen Molièrově hře Měšťák šlechticem, ale také obnovit baletní hudbu napsanou následně. Zobrazit více

Více info

G. Puccini: Madam Butterfly (G. Puccini: Madama Butterfly)

Post dočasné manželky byl na konci 19. století rozšířenou praxí v Japonsku. Spojené státy v polovině století uzavřely s Japonskem diplomatické a obchodní vztahy a následná fascinace rodištěm gejš se šířila jako divoký oheň. Vliv vzdáleného (a imaginárního) Orientu se projevil v dílech různých evropských a severoamerických umělců, a to pokračovalo až do 20. století. Tímto způsobem je Butterfly nepřátelským ztělesněním konfliktu mezi dvěma neslučitelnými civilizacemi, kde jedna dominuje druhé. Muž jemného divadelního ducha, Puccini, brilantně vylíčil křehkou lásku gejši, která naivně věřila, že milující severoamerický námořní úředník ji také miloval. Opera je protkána tradičními japonskými melodiemi. Navzdory fiasku debutu Madam Butterfly v Miláně, byl skladatel pevný ve svém odhodlání uspět v tom, co považoval za svou nejprospěšnější a nejvýraznější práci. Běh času mu dal zapravdu. Mario Gas pojímá výpravu opery jako natáčení filmu ve filmovém studiu třicátých let, kde vypráví příběh ze tří současných perspektiv: samotnou operu, film z opery a projekci v černobílé obrazovce. Zobrazit více

Více info

A. Ponchielli: La Gioconda (A. Ponchielli: La Gioconda)

V 17. století v Benátkách Enzo Grimaldo opouští nešťastnou Giocondu, jejíž matka La Cieca je obviněna z čarodějnictví. Tato ikonická práce, z doby mezi Verdiho rozkvětem a úsvitem Verisma, je nejznámější z oper Amilcare Ponchielliho. Kromě slavné "Dance of the Hours" a Giocondovy sebevražedné árie, La Gioconda obsahuje mnoho dalších skvěle lyrických příkladů postromantické citlivosti. Mistrovská orchestrální práce a propracování vokálních rolí, jako jsou Laura, La Cieca, Enzo Grimaldo a Barnaba, jsou dalšími klíčovými aspekty tohoto díla. Významnou herečkou je Iréne Theorinová, která se stala jednou z nejlepších dramatických sopránů naší doby. Nevětší ovace ji provázely, zvláště ve Wágnerových rolích. Nyní se v Barceloně znovu objeví, aby divákům věnovala vysoce umělecký zážitek z její Giocondy. Zobrazit více

Více info

G. Verdi: La traviata (G. Verdi: La traviata)

Po svém prvotním odmítnutí se Verdiho ojedinělá opera, jejíž příběh se rozvíjí ve Verdiho současnosti, La traviata, založená na Dumasově "Dámě s kaméliemi", stala jedním z nejuznávanějších děl skladatele. K rozpačitému přijetí došlo z několika příčin. Jednak byl Verdi znám jako autor historických témat a nyní přichází s příběhem své doby, a navíc s hlavní postavou kurtizány ve vysoké společnosti, jež je představována jako tragická žena. Zříká se i samotného života, aby ochránila čest svého milence. Příběh s hlubokým smyslem pro lidskost a psychologickým zobrazením postav a jejich pocitů přinesl Verdimu legendární postavení. Za povrchní luxusní zábavou a frivolním potěšením se skrývá ostrá krutost sociální třídy, pro kterou je možné koupit a prodávat vše. Před tímto paradoxem stojí pouze Violetta jako klasická hrdinka, jejíž oběť překračuje lásku a smrt. Zobrazit více

Více info

J. Massenet: Manon (J. Massenet: Manon)

Anna Netrebko a Rolando Villazón již dlouho dominují světu hudby. Manon, tragická hrdinka Massenetova díla, je rozpolcenou postavou někde mezi koketerií a hlubokou láskou, mezi frivolitou a hlubokým odhodláním. Netrebko se zdá být předurčena pro tuto roli, kdy její řeč těla, s dívčím půvabem a nevinností, se snoubí s hlasem plným touhy, tajemstvím a žádostivostí. Jako zchudlý mladý šlechtic Des Grieux, Rolando Villazón přesvědčivě líčí vášní horoucího milence svým jasným tenorovým hlasem. Zobrazit více

Najděte svoji akci

Nová sezóna

2018/2019

Filmy v nabídce

Pro lepší přizpůsobení obsahu pro Vás, bezpečnosti, měření statistik návštěvnosti a lepší zpětné vazbě tento web používá cookies. Klikáním a navigováním po stránce souhlasíte s tím, že sbíráme o Vás anonymní informace přes cookies. Více informací o používání cookies na naší stránce najdete zde.